V dnešní době patří sportovní kynologie mezi jednu z nejnáročnějších kynologických disciplín, neboť vyžaduje velkou všestrannost. Závody a zkoušky se totiž skládají z poslušnosti, obrany a pachových prací. Má-li pes zvládnout všechny tři disciplíny, je třeba, aby byl psychicky vyrovnaný, učenlivý, lehce motivovatelný, přesto v povaze pevný a dostatečně sebevědomý s velkou chutí pracovat. Silné pouto mezi psem a jeho psovodem, radost ze společné aktivity, souznění a přátelství, to vše můžete cítit ze závodů a tréninků Daniela Palečka, ambasadora značky Fitmin. Jaké je tajemství úspěchu psovoda, jsme se zeptali Daniela.

Můžete nám pro začátek říct něco o sobě. Co děláte, čím se živíte, kolik máte psů?

Jmenuji se Daniel Paleček. Kynologii se věnuji více jak 25 let a posledních 6 let plně profesionálně. V současné době mám tři psy a jednu fenu. Dva belgické ovčáky - Looker Mi-Ji a Kodiak Clever Fox a jednoho německého ovčáka Bondy ze Zděného mlýna. Dále je členem naší smečky i jedna mladá fena belgického ovčáka Cora z Manětínské ulice, kterou mám pro chov. 

Kdy jste si pořídil nebo dostal svého prvního psa a jaký byl?

Svého prvního psa jsem dostal v 11 letech. Byl to německý ovčák Bak bez PP. Táta ho přivezl od svého zákazníka, který ho měl v objektu uvázaného na řetězu a nijak se mu nevěnoval. Bak ze začátku nebyl vůbec jednoduchý pes, protože neměl žádné návyky. Napadal všechno, co se hýbalo (lidi, ostatní zvířata), ale ke mně byl vždy hodný. Nikdy jsme spolu neměli žádný konflikt. Rozhodl jsem se, že se Bakovi začnu více věnovat a budu ho trénovat v poslušnosti. Po pár letech tréninku jsme se dostali na závody. Společně jsme jich sjezdili po kraji okolo padesáti a ve většině jsme byli na bedně. Stali jsme se taky vicemistry republiky mládeže 2001. Dosáhli jsme spolu na tu dobu velkých úspěchů a dodnes jsem Bakovi moc vděčný. V jeho 8 letech jsme přestali závodit a z Baka se stal úžasný domácí pes. Opustil mě v jeho 14 letech. Nikdy na něj nezapomenu, protože to byl opravdu výjimečný pes. 

Jak jste se dozvěděl o sportovní kynologii? Kdo nebo co vás k ní přitáhlo?

Ve vedlejší vesnici byl cvičák, který vedl pan Mráček. Ten mi jako první ukázal, jak se psem cvičit. Nicméně si nejsem jist, jestli se v té době dalo hovořit o sportovní kynologii, ale já to bral tak, že dělám, co mě baví. Společně se mnou cvičila i dcera pana Mráčka a o něco starší kamarád. S Bakem jsem tedy na cvičáku byli v podstatě každý den. I když jsem z počátku svůj volný čas dělil mezi psa, fotbal a kolo, po pár letech se vše naklonilo na stranu psů. Opravdové sportovní kynologii jsem se začal věnovat až kolem roku 2006. To jsem se začal jezdit koukat na velké závody a učil se poznávat to, co skutečně sportovní kynologie obnáší.

Jaké byly vaše začátky a bylo to s vaším prvním pejskem?

Jak jsem říkal, když jsem dostal svého prvního psa byl jsem velice mladý a začátky jsem neměl úplně jednoduché. Postupem času jsme si našli společnou řeč a začalo nám to klapat. Velice brzy jsem začal i s figurováním. Neměl jsem žádného učitele, všechno jsem pochytával za chodu a také právě na závodech. 

Jak jste se připravoval na závody?

V podstatě trénuji skoro každý den. Každý pes je specifický a potřebuje odlišný způsob přípravy. U Lukyho to bylo složité v tom, že když jsem mu dal 14 dní volno, tak jsem prakticky začínal od začátku. On musel makat opravdu každý den, alespoň jednu disciplínu. Své psy připravuji i fyzicky. Poslední roky především na běžeckém pásu. Ze začátku jsem k tomu byl spíše skeptický a nevěřil jsem tomu, ale psy to obrovsky baví a běh si užívají. Vběhnou do místnosti, kde mám pás a už koukají po postrojích, myslím, že je to super příprava. Před závodem pak už jen ladíme formu a maličkosti a snažíme se soustředit přímo na samotný závod.

Můžete nám popsat, co to vlastně kynologie je, v čem se soutěží a jak probíhá hodnocení, abychom si lépe představili, jak vypadají závody?

Ano, věnuji se sportovní kynologii. Je to bezpochyby nejtěžší kynologické odvětví. Skládá se ze tří disciplín – STOPA, POSLUŠNOST A OBRANA. Bohužel ale problematiku sportovní kynologie nedokážu popsat do detailu. To by bylo na delší článek. Nicméně se vám to pokusím alespoň ve zkratce přiblížit.

Náš sport je náročný v tom, že potřebujete skloubit nejlepší vlastnosti psa, nějaké fyzické možnosti jak psa, tak psovoda, s požadavky na předvedení se v odlišných podmínkách u různých rozhodčích. A kolikrát to nemusí stačit a je potřeba i štěstí.  Zní to složitě, ale kdo to dělá mi dá za pravdu a rozumí mi. Rozhodují opravdu maličkosti. Jak si vylosujete pořadí disciplín, počasí, terén na stopy, šlapač, figurant a pochopitelně připravený pes.

Na stopě musí být pes energický, musí opravdu čuchat, ale zároveň nesmí být hektický a musí být přesný. To v každém počasí a v každém terénu. Dnes už nestačí, že pes stopu obejde a najde předměty. Musí mít nasazení, pracovat s nízkým nosem a ve stejném tempu od začátku do konce.
Na poslušnosti musí být pes otevřený k práci, veselý, pozorný, koncentrovaný na psovoda, bez reakce na okolí, nesmí pracovat pod tlakem, ale zároveň nesmí dělat chyby, mnohdy i minimální.
Na obraně musí být pes dominantní, sebevědomý, odolný vůči tlaku figuranta, dostatečně agresivní, ale zároveň pod absolutní kontrolou psovoda. O zákusech, tvrdosti, rychlosti a zároveň klidu v zákusech se nemusíme bavit. Jen ti nejlepší dokážou toto skloubit dohromady. Bohužel v našem sportu je to jako v krasobruslení. Někomu se líbíte a někomu méně.

V současné době se věnujete i trénování. Jak probíhá trénink pod vaším velením? Jezdíte trénovat i do zahraničí?

Trénování s lidmi se věnuji přibližně 10 let a 6 let plně profesionálně. Tréninky mám rozdělené do několika skupin. Za prvé pro lidi, co chtějí jen základní poslušnost, za druhé pro lidi, co by rádi složili nějakou zkoušku, ale nemají závodní ambice, nebo chtějí poměřit síly v menších závodech, za třetí pro závodníky, co chtějí závodit na vyšší úrovni a účastnit se výběrových soutěží (např. mistrovství) a za čtvrté pro naši skupinu přátel, se kterými trénuji a připravuji naše psy na zkoušky a závody.
Jak probíhají tréninky pod mým velením, je opět složitá otázka a vydala by na delší článek. Mým cílem je, aby lidé, kteří se mnou trénují, mi věřili, a aby naše cesta vedla za společným cílem. Myslím, že je důležité každého psa a mnohdy i člověka trénovat individuálně. Přizpůsobit trénink možnostem psa i psovoda. Netrénuji s lidmi, co jezdí za mými zády za více figuranty a trenéry. Pár takových se vždycky najde, ale dříve, nebo později skončí. Nechci s takovými lidmi trénovat. Berou čas těm, kteří mají o mé tréninky opravdu zájem a mně berou energii a dříve, nebo později to přestane mezi námi společně fungovat. Na trénincích chci mít kamarádskou atmosféru, žádný stres a tlak. I když někdy je potřeba zvednout hlas, ale to je spíše výjimečně a k věci.
Co se týče tréninků v zahraničí, tak poslední roky létám pravidelně 2krát až 3krát v roce do Malajsie a v podstatě každý měsíc do Estonska. V loňském roce jsme měli naplánované cesty do USA, Španělska, Indonésie a vše kvůli pandemii COVID padlo. I letos jsme rušili cestu na Floridu, kam jsme měli letět v únoru, stejně tak do Španělska, kde jsme měli domluvené 4 semináře. Tato doba je velice špatná. Doufám, že se vše brzy uklidní a vrátí do normálních kolejí. Na tréninky a semináře do ČR jezdí lidé z Rakouska, Švýcarska, Litvy, Lotyška, Estonska, Ruska a dalších zemí, za což jsem velice rád a doufám, že již brzy budu moct vyjet i já sám. 

Máte nějaký vzor v tomto sportu, který vás ovlivnil?

Vždy říkám, že jsem v tomto směru nacionalista. Oslovilo mě mnoho lidí. Z českých závodníků je to například Martin Pejša, Martin Plecháček, Honza Böhm, Venda Ouška, Marek Černý. A z těch zahraničních Knut Fuchs, Peter Sherk, Josef Adamuščin. Z každého z nich si můžete něco vzít. Jsou to všechno úspěšní sportovci, kteří určují směr sportovní kynologie. 

Jaké jsou vaše největší úspěchy?

Největší úspěchy jsem zažil s mým současným psem Lookerem Mi-Ji (Lukáškem), díky němu jsme dosáhli úžasných výsledků. Mezi ty největší úspěchy řadím 1. místo na VS MČR IPO Třinec 2017, 3. místo na CACIT Dobříš 2017 a 1. místo na CACIT Dobříš 2020. Dále jsme se zúčastnili čtyř mistrovství. Na MS FCI 2018 Itálie jsme skončili na 4.místě, na MS FMBB 2018 Slovinsko na 8. místě, na MS FMBB 2019 ČR Písek na 10.místě a na Mistrovství ČR BO CMC 2020 jsme skončili na stupni vítězů - 1.místo.
 

Máte ještě nějaký vysněný cíl, kterého chcete dosáhnout?

Co se týče kynologie, tak bych pochopitelně chtěl pokračovat, v myslím úspěšné závodní kariéře, ale postupem věku to pro mě není to nejdůležitější. Je krásné vyhrávat závody, být úspěšný, ale teď už jsou pro mě důležitější i jiné věci. Rodina, zdraví dětí a manželka, to je pro mě to nejdůležitější na světe. Aby byli všichni šťastní a spokojení. Poslední roky se mnou manželka a dcery jezdí na všechny akce a je to super. Jsou mi velkou oporou a strašně moc si toho vážím. 

Jaké máte plány do budoucna?

Určitě chci pokračovat v tom, co dělám. Cvičit svoje psy a když to půjde tak i dál závodit a trénovat s lidmi, cvičit psy pro klienty a vše co se psů týče. V současné době budujeme i psí hotel. Část už máme otevřenou a druhou doděláváme. Snad se tedy opět rozjede cestování a budeme mít nějaké klienty. Rád bych také podnikl nějaké výcvikové akce pro mládež a pomohl jim tak v jejich začátcích. Moje dcera Natálka začíná jít v mých stopách, což je skvělé, a hlavně jde vidět, jak se zlepšuje, a především jak jí to baví. Z toho mám obrovskou radost. 

Máte nějaké tajemství, čím svého psa krmit?

Rozhodně žádné tajemství nemám. Krmení musí mému psovi především sedět a chutnat. Dále musí být vyvážené a z těch nejlepších surovin. Tohle všechno dohromady do poslední kapky splňuje krmení značky Fitmin. Přešel jsem na toto krmení postupem několika měsíců a musím říct, že žádný z mých psů neměl jediný zdravotní problém. Naopak jsem u mého mladého německého ovčáka řešil problém s nízkou váhou a potřeboval jsem, aby přibral. To se mi zhruba po měsíci s Výživovým programem značky Fitmin podařilo a můj pes konečně vypadá tak, jak má. 

Jak vypadá běžná krmná dávka a liší se vůbec nějak od krmné dávky před závody?

Krmnou dávku v podstatě neměním. Jediné, co hodně řeším je to, že když krmím více na stopách, tak trošku uberu v normálním krmení, ale jinak je to plus mínus stejné. Krmnou dávku se vždy snažím co nejlépe přizpůsobit danému psu, což díky Výživovému programu Fitmin, který pokrývá všechna stádia vývoje psa, není problém. 

Používáte jako odměnu nějaké pamlsky?

Jako běžnou odměnu se snažím používat většinou to, čím normálně krmím – tedy granule. Především u štěňat a mladých psů. Ty krmím ve velké většině z ruky, nebo na stopách. Dále využívám pamlsky Snax nebo Purity Semimoist jako bonusy na stopách, anebo odměním své psy masovou konzervou Fitmin Purity.

Děkujeme vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Tým Fitmin

Pokud vás zajímá více informací k produktům, všechny najdete na eshopu fitmin.cz.